Svoboda zvenku a taky ve mně.
Jestli chci sklenku či svítit ve tmě,
hulákat v tichu, odříct džob,
odpustit hříchu, dát si stop.
Svoboda ve mně a taky zvenčí,
nebrat to temně, když je led tenčí.
Křičet si v davu, mít svůj hlas,
neztrácet hlavu, klíče, čas.
Svoboda sobě a taky druhým,
prubnout co půjde, dělat co umím.
Nevzdávat naděje, i kdyby tmavly,
když můžu vybírat, volím si Havly. (Anebo Pavly.)
A neprobendit spoustu dní
dumáním, co na to ostatní…
S čírem či s pleší, s chlupem či s dredy,
S knírem i se vší, strupem či s vředy,
V XXL svetru či v těsném body,
Hlavně – neztratit klíče od svobody.
***
Spíchla jsem Ódu
na svobodu…
To zas ty moje výplody,
dneska na téma svobody…
Otázku si kladu,
zda veršuju si z hladu?
Dny 89 – 92
