ČOKOLÁDOVÝ PRŮZKUM A PROČ JSEM RÁDA, ŽE NEJSEM PES

„Markét, už si klidně občas můžete dopřát vysokoprocentní čokoládu,“ informovala mě vesele moje poradkyně Jana, když jsem se po třech měsících rozžehnala s přísnou fází stravování podle Metabolic balance.
„Fakt? Jakože celou?“ kulím oči.
„No…“ zarazí se, protože mi evidentně nechce moc kazit radost. „Viděla bych to sem tam na 2, 3 dílky.“ Tak ok, aspoň něco!

První čokoládu po tříměsíční pauze zaznamenanou nemám, první dortík jo. Foto z jednoho skvělého vánočního večírku. Dortík pekla autorka Biokuchařky Hanka Zemanová, takže byl nejen skvostný, ale taky úplně zdravý!

Když jsem se rozhodla pro odlehčení svému tělu a pro zdravý jídelníček, myslela jsem si, že nejvíc budu tesknit po vínku. A taky že jsem tesknila. A jak! Jenže, když šlo do tuhého (rozuměj: moje milovaná rodina mě něčím totálně našňupla, myslím, že šlo o rodinnou fotku na výletě, nebo něco podobně zcela zásadního), zatoužila jsem mocně nikoli po dvou deci, nýbrž po kafi s obří beranicí šlehačky a po tom nejčokoládovějším dortu na světě! Mít ho po ruce, tak nevím, nevím, jak by to s přísnou fází dopadlo. Úplně jsem v tu chvíli soucítila se všemi odvykači čehokoli. Když je člověk v nepohodě, i kvůli sebevětší pitomosti, je to dřina!

A pak to přišlo. Svůj první kousek čokolády po mnoha týdnech odříkání jsem zblajzla téměř mimochodem. Původně jsem plánovala malý čokoládový rituálek, oslavičku, selfíčko… A místo toho z ničeho nic na jednom semináři mezi kamarádkami koluje talířek s čokoládovými bonbony a já si řeknu: proč vlastně ne… Ani jsem se radši nepídila, co to bylo za čokoládu, kolik měla procent a jestli snad neprošla rukama chudých černoušků zneužitých pro dětskou práci. Uklidňovalo mě, že čokoládky donesla moje eko-bio kamarádka Zuzka, která by nějakou příšernost napumpovanou cukrem a palmovým tukem určitě nepořídila. Chutnaly božsky. Ano, ty bonbony. Ano, množné číslo. Ano, dle doporučení Jany byly dva až tři. (Možná… čtyři?)

Každopádně pár dílků sedmdesátiprocentní, a k tomu bio a taky fairtrade, čokolády si už teď dopřávám docela často. Hlavně k snídani – rozpuštěná v ovesné kaši nebo rozteklá na jogurtových lívancích nebo ovesné omeletě – tam už teď nemůže chybět. Uááá, jak to píšu, už se nemůžu dočkat zítřejší snídaně! Hmmmmm…

PS1: Víte, že psi neumí z čokolády odbourávat theobromin a je pro ně tudíž jedem? Uf, ještěže lidské tělo příroda vybavila enzymem, který odbourávání tohoto alkaloidu zmákne. A ještěže nejsem pes!

PS2: Jak vidíte, trochu jsem studovala. A moc mě potěšilo, co všechno ta čokoláda, holka šikovná, v sobě má. Samozřejmě, jen ta kvalitní a vysokoprocentní. A samozřejmě s mírou. Třeba takový fenyletylamin, který bývá nazýván hormonem lásky a štěstí! Jak už jsem naznačila, dělám si pravidelné empirické výzkumy na vlastním těle a můžu takové výsledky směle potvrdit.

PS3: Výsledky sice potvrzuju. Taky ale myslím, že pro jistotu budu v průzkumu přeci jen ještě chvíli pokračovat!

Jít a hledat Eldorádo?
Nemusím, má čokoládo!
Spíše pro chuť, než-li z hladu,
dopřávám si čokoládu.

I když nechci druhou bradu,
ještě jeden dílek kradu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *