TAK JSEM PRÝ PŘEŠLA CELOU HAVAJ! PĚŠKY.

Trvalo mi to asi tři měsíce. 563 km, 8 hlavních ostrovů. Řekla bych, že to je fakt skvělý! Tím spíš, že jsem tam v životě nebyla…

Prostě můj fitness náramek mi mění život. „To by mě tak mohl nějaký přístroj popohánět,“ odfrkávají kamarádky. Není to tak dávno, co bych si myslela nemlich totéž. Nevím, co přesně se mi v hlavě šouplo, ale prostě už víc než tříměsíční soužití s mým růžovým kamarádem na zápěstí mě hecuje ke každodenním výkonům. Tak věrně mě stopuje na každém kroku, že ho nemíním zklamat a těch 10 tisíc kroků denně prostě dám a basta.

Teda téměř denně. Občas se bohužel stane, že náramku včas nedodám dostatek šťávy a on to dočasně zabalí. V tu ránu ovšem ku podivu dojdou baterky i mě. Motivace i další vycházka jsou prostě v tahu. Dost nešikovný jsou taky večírky. To si obvykle krokového deficitu všimnu až po půlnoci a s tím už vážně nic nenadělám.

Trochu záludná je i kategorie „aktivní minuty“. Ty se totiž započítávají jen v případě, že jsem aktivní víc než 10 minut v kuse. Určitá komplikace tak nastává, když dojdu někam, kde bych se měla třeba po osmi minutách zastavit. To vám těch 8 minut jde úplně do kopru. Kdežto když dáte ještě dvě, hned jste aktivní. Řeším to například netrpělivým přecházením po zastávce tramvaje tam a zpátky. Případně – a to je tedy ještě trochu nápadnější – podupáváním na místě. Teď v zimě se u toho aspoň  tvářím dostatečně zmrzle.

Tuhle jsem si pěkně přešlapovala v Tesku u regálů. Trochu to vypadá, že si potřebujete odskočit, ale funguje to. Ve frontě u pokladny jsem si pak poskakovala tak radostně, že mladík přede mnou se na mě neustále soustrastně otáčel. Ale já byla úplně spokojená. Částečně proto, že nevolal do Bohnic, a hlavně proto, že mi naskočily moje aktivní minuty!

Ale stejně je to s nimi záhada. Takové vysilující činnosti jako je vytírání podlahy, úklid po řemeslnících, sex… se do aktivních minut vůbec nezapočítávají. Zato, když jsem tuhle potřebovala nové džíny (čti: menší velikost, yes :-)), a v kabince vyzkoušela několik outfitů, to najednou aktivní minuty kupodivu naskakovaly jedna za druhou. Taky moc dobře funguje se přirozeně rozvlnit do rytmu hudby. Takže podtrženo, sečteno: mojí nejoblíbenější činností, jak sbírat aktivní minuty, jsou koncerty. Teda hned po těch zkušebních kabinkách. 

PS: Některé kamarádky začaly v poslední době běhat. Nebo si aspoň pro začátek koupily běžecké boty. K téhle formě pohybu se zatím stavím stejně odmítavě jako některé z nich k fitness náramku. Ale kdo ví…

PS2: On si ten můj náramek dokonce myslí, že bych se měla hýbat průběžně, a když dlouho sedím, tak do mě drcne. V tomhle případě jsem někdy dost odbojná a nejdu! Třeba když zrovna sedím v autě, na záchodě nebo v divadle. To fakt nevstávám.  

PS3: Projíždím si aspoň na internetu fotky z Havaje, když už jsem ji teda proštrádovala skrz naskrz. Je tam fakt krásně. 

PS4: Navíc už mám dneska 10 tisíc kroků i aktivní minuty splněny. Takže dneska už mám prostě havaj…

PS5: Překlad textu z obrázku od mého náramku: Mahalo! Získali jste odznak „Havaj“. Ušli jste 563 životních kilometrů – stejnou délku jako souostroví Havaj, včetně všech osmi hlavních ostrovů! A tu poslední větu mi gúgl přeložil takto: Úspěch, jako je tento, staví wow v luau.

Netuším, co je Mahalo, ani Iuau, ale slovíčku wow rozumím náramně. 😀

Den 117 – 120

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *