Nedávno jsem sem nalila svoji veršovanou Ódu na vodu. A stalo se, že při jejím vzniku mi celkem dost veršů přeteklo a z těchto přebytečných loužiček vznikla jako vedlejší produkt ještě jedna Óda na vodu, tentokrát její ekologická verze. Tak když už takto vyprýštila na povrch, tak jí sem taky naleju, jo?
Zeptejme se bez úvodu,
kde bereme všechnu vodu?
Ta, co kape, i ta vspodu,
I ta v řece nebo brodu…
Nepátráme po původu.
Je tu pořád, na pohodu…
Vždyť nám teče z vodovodu,
nebo zajdem do obchodu…
Končím tuto epizodu
pouštím píseň na iPodu,
Vždyť je jí dost, máme vodu…
Snad vydrží nám do důchodu.
Je to taková polemika mezi ekologickým hlasem a jeho neekologickým oponentem, to vám doteklo, že jo? Já vím, není nic pitomějšího než objasňovat vlastní báseň, ale vždyť říkám, že je to tak trochu pochytané z výlevky.
A nic jiného dnes ze sebe už asi bohužel nevyždímám. Ať se dneska i celý týden cítíte jak ryby ve vodě. Žbluňk.
Dny 67 – 72
