den 16 – přísná fáze 14/14
Ou, dneska jsem teda lehce trpěla. Švihák má narozeniny, a tak se jde do restaurace! Jo, jsem odhodlaná to zvládnout i se svým handicapem v podobě silně omezené škály konzumovatelných jídel. Mám to perfektně promyšlený. K večeři mám mít podle svého metabolického plánu mozzarellu s rajčetem, to přece mají v každé pizzerii. Ovoce pro jistotu s sebou do auta, když bude nejhůř, na chvíli si odběhnu a spořádám si ho venku.
19,30 S tímhle zákeřným pokušením jsem ovšem nepočítala. Jen jsme dosedli, postavili před nás košíček voňavých bagetek s bylinkovým máslem. Celá ta moje hladová smečka se na ně okamžitě vrhla a já začala poměrně hlasitě polykat naprázdno. Zatím nic se mě nesnažilo tak mocně svrhnout na scestí jako tyhle proradný kousky pečiva. Rozhodně zatím nejmučivější přemáhání.
Útok na bagetky 
Hlavní chod
19,45 Objednávám si Caprese. „Prosím bez olivového oleje. A ano, jen ten předkrm, mám, ehm, takovou dietku, díky.“ Číšník profesionálně přikyvuje.
20,10 Kuchyňskou váhu jsem s sebou pochopitelně nevláčela. Od oka má ale moje porce lehkou nadváhu. Část nemilosrdně stěhuju na sousední talíř. Žitný knackebrot propašovaný do restaurace v drahorádové kabelce, kterou jsem dostala od maminky k narozeninám, nenápadně umísťuju do košíčku se zdejšími bagetkami a pak už ho nenuceně přikusuju.
Nadměrné Caprese 
Desertíky
20,30 Ptám se na možnost čerstvého ovoce místo desertu. Kvůli té, ehm, dietce. V průhonickém Grossetu s tím nemají nejmenší problém. Mají čerstvé jahody. Prosím přibližně tak 100 g, šlo by? Šlo. Palec nahoru. Odhadem zase trochu nadměrná porce, pár jahod rozdám ke zmrzlině a dvěma dortíkům svých spolustolovníků. Završeno černým kafem a počáteční utrpení je definitivně zapomenuto.
PS: Tak já můžu v pohodě do restaurace, supeeer, odzkoušeno. A navíc mi dneska končí přísná fáze.
PS2: V kabelce jsem doma detekovala několik žitných drobků. Tak ještě rychle zlikvidovat důkazy svého pašeráctví.
ještě snídaně 
a oběd