den 5 – přísná fáze 3/14
Ó jé, takže je po zajetém časovém plánu. Děti nestíhají příměsťák, házím je autem s 20 min zpožděním. Takže paráda, snídám v 10h.
10,00 Od večera namočené mandle a slunečnicová semínka. Mixnout je nemůžu, mám ten rozflákanej mixér, nevadí, nasekaný mi stejně možná jedou víc. Nastrouhané jablko. No, dá se to.
11,00 Lezu opatrně na váhu. Já už jsem snad něco sundala. Jdu se pochlubit manželovi. „Jsi jen byla na velký, ne?“ usazuje mě. „Tsss, dneska právě ještě nebyla.“ (Po daném výkonu je číslo na váze pochopitelně ještě příznivější.) Hmmm.
15,00 Teprve kuchtím oběd. Dodržet pět hodin odstupu od snídaně je dneska teda záhul. Ale krevetky na salátku mi spraví náladu.
16,00 Vzhlížím se v zrcadle. Já vim, je to vtipný. Ale já už snad na sobě vidím lehký změny nebo co.
17,00 Vyzvedáváme děti na příměsťáku v centru Prahy a jdem se všichni projít a projet na šlapadle. Cestou zabrousíme na Střelecký ostrov. „Dáme si pivko?“ navrhuje manžel a v tu ránu se sám zarazí. „Aha, s tebou vlastně nic neni.“ No, neni no. Muž – pivko a čoko dortík, dcera – mošt a čoko dortík, syn – vanilkový nanuk. No, jen si dejte do nosu. Je mi to šumák, přesvědčuju se. A vlastně fakt skoro je. Srkám vodu.
na šlapadle 
coco bus na Střeláku 
máma a dcera
18,00 Tak nic. Foťák teda ještě ty změny nevidí.
19,00 Co to mám mít dneska k večeři? Fazole. Aha, jenže čím si je namixuju, sakra. Potřebuju novej tyčák. Dcera do obchodů ráda, s manželem vyrážejí na záchranu mé večeře.
20,00 Tak tyčák je super. Jen teda nemám co mixovat. Fatálně selhala příprava. Fazole se musí 12 hodin namáčet a přes hodinu vařit. Tak to už dneska asi fakt nedám. Naštěstí mám ve svém plánu i špajzu taky červenou čočku. Ta se nemáčet nemusí a uvařená je raz dva. Dokonce je tak rozvařená, že by se mixovat nemusela, ale to nemůžu těm dvěma záchranářům udělat, a tak ji pěkně přelíznu do hladka. Fazolová premiéra bude jindy.
PS: Před dvěma dny jsme s mužem měli 15tileté výročí svatby. Patnáct let na jedné lodi, naskočilo mi na mysl známé klišé při jízdě na Vltavě, i když to teda nebyla loď, ale šlapadlo. Hned zkraje našeho soužití jsme si vyrobili dva kormdelníčky, který to plavidlo celkem pravidelně stáčej podle svýho. Někdy je to trochu boj kdo z koho. Ale celkově krásná a milovaná posádka.
