DEN 57-58
Jsem opět v tísni časové, ale mám pocit, že na blogu by to mělo žít, jak ve sklenici s kváskem, takže zase zdravím aspoň telegraficky.
Prosím vás, tak já se tady skoro dva měsíce snažím, nechám ze sebe vysublimovat 8 kg špeků a pak stejně na fotce vypadám TAKHLE?! (foto2) 😂 Já se tady prsim fotkou v černých dlouhých šatech, házim vočko do objektivu, chlubim se, že se mi už gumička v pase nezadrhává o pneumošku a že vyhodim do luftu stahovací punčocháče… A pak taková jedna momentka a ta pracně vybudovaná image „takřka štíhlice“ je totálně v tahu. To mám za to. Jako mohla jsem tu fotku zatajit, ale to máte kámošku, která vám ji automaticky hrkne na timelinu a ještě vás u toho označí. Au.
Fotografie byla pořízena na křtu knížky fejetonů Odvrácená strana matky mojí kamarádky Moniky Valentové s ilustracemi jejího muže Martina Veselovského, které vznikají pro Pravý domácí časopis. A můžu s klidným svědomím říct, že ta nešťastná momentka je pro mě jedinou odvrácenou stranou téhle včerejší akcičky. Byla úžasná a vtipná, stejně jako autorka i knížka samotná.
PS1: Vypadá to na komerční okénko, ale fejetony i Pravý domácí časopis jsou mojí srdeční záležitostí.
PS2: Když už jsem v úvodu zmínila ten kvásek. Už několik dní bydlí u nás v lednici. Zítra na pár dní odjíždím a vůbec nevím, jestli ho mám raději nakrmit. Ani jak moc. A dokonce ani netuším, jak vlastně poznám, jestli vůbec ještě žije. Aby to nakonec na blogu nežilo víc než v té sklenici…
PS3: Ano, pochopili jste to správně, fotografií číslo 1 se svoji image snažím ještě aspoň trochu zachránit.
Menu – den 57 a 58. To ještě bylo parádní sluníčko!
