KRMENÍ, CHUCK A NOVÝ PŘÍRŮSTEK NA KRMENÍ

DEN 50 – 53

Vyšvihli jsme se se Švihákem do gala a vydali se na koncert. Musíme totiž kromě těla krmit samozřejmě také ducha. Přivítala jsem, že gumička u mých společenských šatů už se mi v pase tolik nezadrhává o špek, což má velkou výhodu v tom, že nemusím věčně zadržovat dech a vtahovat nepatřičný tuk směrem dovnitř dutiny břišní. Uf, vážně úleva.

Dech jsem nicméně zadržovala z úplně jiného důvodu, i v dutině břišní probíhaly procesy. Krmě to totiž byla výživná a rozmanitá, od všeho trochu, smích, radost, obdiv, dojetí… Šlo o charitativní koncert pro pacienty se smrtelnou nemocí ALS. „Buďte v pohodě,“ vysílal z pódia poselství jeden z nemocných a neztrácel smysl pro humor: „Stejně zemřeme úplně všichni. I Chuck Norris.“ Aneb jak zpívá můj milovaný Pokáč: „Život je hořkosladká komedie, co tě před titulkama zabije.“

Tak něco veselejšího. Mám nové zviřátko. Dost jsem váhala, jestli si ho pořídit zrovna teď, budu pár dní mimo domov. Ale prý je čerstvě nakrmený a měl by vydržet. Přinesla jsem si ho domů v zavařovací sklenici. „Nesmíš ji dovřít, protože by se udusil. Ale ani nechat otevřenou, protože by vyschnul, je to trochu jak s královnou Koloběžkou, ani otevřený, ani zavřený,“ nabádá mě jeho původní majitel Jirka. „Kdyby ti chcípnul, tak ti když tak ještě přinesu.“ To nemůžu dopustit! Doma laboruju s víčkem, sakriš, nechat mezírku nebo jenom nezaklapnout?

Bydlí už druhý den v lednici. Zatím to vypadá, že žije. Jirka mi ho věnoval společně s čerstvým bochníkem žitného chleba, který pro mě zase upekl. Četl tady na blogu, že vážně uvažuju, že se ho naučím sama péct. A tak jsem vyfasovala kvásek. Poslal mi taky dlouhý seznam chyb, které prý netřeba opakovat. Zatím jsem ho neprostudovala. První misí je – udržet kvásek naživu!

PS: Pár dní bez péče by prý měl vydržet. „Nebo ho Dana nakrmí, vždyť tady stejně bude krmit papouška, želvy a šneky,“ uklidňuje mě Švihák přítomností tety. No, ta bude nadšená, jak se jí rozšířila působnost. Že má v lednici ještě jednoho nenažrance. „Na, trošku mouky, to víš, že jo…“

PS2: Ale jestli kvásek přežije, pustím se nejspíš do toho. A dám vám vědět. Odhaduju, že by z toho mohl být zábavný díl.

PS3: Tak ať žijem. My všichni, kvásek, i Chuck Norris. 😘

Dny 50 – 53

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *