den 2 – očistná fáze 2/2

Trochu se děsím, aby cestou autem nezafungovala Glauberova sůl. Dneska ráno totiž zase odvážím děti na příměstský tábor. Zkouším si to do detailu nepředstavovat a jdu radši chystat snídani.

7,30 Zase ta poloplná sklenička. To už známe.

8,30 Obsah útrob se naštěstí nedere ven. Dávám cestu v autě městem 25 min tam a 25 min zpátky

9,30 Útroby to vydržely domů. Jako pardon, že tohle téma otvírám, ale ta oranžová břečka, to je teda věc. Včera holt bylo hodně mrkve. A čištění, zdá se, celkem funguje.

9,45 Tyhle kámošky miluju. Petra má na břiše pověstný pekáč buchet, košili v pase totálně vyštíhlenou a když se jí ptám, co si dá k čaji, nepohrdne dvěma kousky domácího štrůdlu a jedním kouskem medovníku. Zkrátka skvěle načasovaná návštěva! Naštěstí mám ještě celkem krátce po snídani a pohled na to, jak se s chutí láduje, mě vlastně překvapivě ani nedrásá. Ucucávám svoji vodu a bavím se. S Petrou jsme v intenzivním virtuálním kontaktu, není ale nad hmotné setkání. Chechtáme se a čas do oběda ufrnkne celkem nepozorovaně.

13,00 Tentokrát polévka brokolicová. Sice se mi při ní rozflákal mixér, ale hlavní službu stihl vykonat. Je dobrá. Nicméně to množství zase do sebe nenatlačím. Jablko. Mňam. 

• 

• 

15,00 Ty jo, já asi zase usnula. Tentokrát na gauči, takže aspoň nic nebrní. Hlava bolí, jsem hotová. Ale ne až tak jako včera.

18,30 Pro změnu mě bolí panty. Včera mi tak chutnala mrkev, že jsem si jí tentokrát dala větší podíl. A už jsem úplně uchroupaná.

21,00 Dneska už se naštěstí nemusí ta Glauberova mňamka! Ou jés. Tak už jenom pochvalná samolepka. Mám se ráda, tvrdí druhé políčko motivační tabulky. A to zase jo. Zítřejší políčko hlásá: Zářím. Tak uvidíme. Pa

PS: Proč vlastně to všechno? Stárnu, lenivím, tloustnu. Ne nijak zásadně, vlastně ta pneumoška na břiše nebyla nejdůležitější motivací, už jsem se s ní za ta léta v podstatě sžila. Spíš to, že se často cítím unavená, práce z domova občas svádí k tomu dát si po obědě šlofíčka, životní energie žádná sláva. Moje tělo už nezvládá všechno automaticky, jako když bylo naspeedované mládím. Prostě cítím, že už se na tom zdraví musí trochu makat. A když u toho vyfičí i ten špek, jedině dobře!

PS2: Píšu to moc dlouhý, já vim. Kdo by měl asi tak čas to všechno číst. Když já to nějak nemůžu stopnout. Pardon 🙂